Aktuality a fotografie z výzkumu Západní egyptské oázy El-Hajéz

 

(bez jazykové korektury a psáno velmi volně a svobodně :-))

Electronic flora of Egyptian Western Desert – Bahariya Oasis and its nearest surroundings

 Od 27. dubna do 1. června 2007 působí expedice v oblasti oázy El-Hajéz. Probíhá druhá sezóna výzkumu v rámci projektu GA ČR a na těchto stránkách přinášíme informace přímo z terénu.


Pátek 27.4. - přesun expedice z Káhiry do 360 km vzdáleného centra oázy Baharíja, městečka Bawitti. Celkem je nás zde 6. Vedoucí projektu Mirek Bárta, archeologové Martin Tomášek a Jirka Musil, paleoekolog Petr Pokorný a jeho manželka Adélka - biolog expedice. Dále nás doprovází reis Ahmed el-Keréti a jeho 14 dělníků z Abúsíru. Posledním členem této společnosti jsem já Vláďa Brůna, autor těchto řádků, editor stránek westerndesert.geolab.cz, a geoinformatik expedice.  Protože za expedicí přiletěl zástupce našeho mediálního partnera - šéfredaktor National Geographic Česko Tomáš Tureček s manželkou, část výpravy musela autobusem, ale nijak toho nelitovala, každá zkušenost, i ta špatná, prý k životu patří. Po bouřlivém přivítání s hotelovým personálem, našimi dobrodinci, kteří pečují o klidné spaní a naše žaludky, jsme dlouho vybalovali expediční materiál a večer plánovali jak druhý den začneme. Aby těch VIP na expedici nebylo málo, ohlásil se nám na návštěvu zástupce brněnské firmy UNIS, která financovala výzkumy v Západní poušti v letech 2003 -2005, to samozřejmě nelze odmítnout a tak volba logicky padla na Mirka, který našim hostům připravil program na sobotu.

Sobota 28.4. - v Egyptě byla ze čtvrtka na pátek změna času, a tak jsme přišli  hodinku spánku a bylo to v sobotu ráno znát. Ono vstávat v 5,30 hod a v 6,30 hod odjíždět není pro všechny jednoduché. Česká část to zvládla, ale egyptský inspektor (mufatiš) a náš osobní policajt (šurta) zaspali, tak jsme na výzkum do 50 km vzdálené oázy Bír Šovíš dorazili s půlhodinovým zpožděním. Dělníci už netrpělivě čekali až zarazí svůj kopáč do země. Zatímco Mirek s našimi VIP objížděl archeologické a přírodní lokality, my jsme zůstali na výzkumu a přihlíželi jaké první archeologické poklady nám Bír Šovíš vydá. A nebylo toho málo, 3 mince, přezka, konvice a mnoho dalších střepů.  Petr s Adélkou zatím procházeli oázu a hledali co jiného než právě kvetoucí kytičky. To že bylo kolem poledne na slunci ke 40° C nám zpočátku moc nevadilo, ale očekávali jsme chvíli kdy nastal odjezd do Bawitti. Sprcha, klid na lůžku, večeře, šíša a šaj (vodní dýmka a egyptský silný čaj) u Rashida a spát. To nás čeká 35 dnů. A aby těch VIP nebylo málo, u Rashida nás navštívil s rodinou pan velvyslanec  Stašek, který české egyptology významně v Egyptě podporuje a Mirkovi nezbylo nic jiného než druhý den dělat průvodce panu velvyslanci.

Neděle 29.4. - Pátek 4.5. Zjistil jsem, že z důvodu pomalého a stále špatně dostupného internetového připojení v hotelu (lze se připojit pouze  od cca 2,00 do 6,00 hod, kdy personál hotelu spí a nehovoří dlouhé hodiny) nelze denně posílat novinky včetně fotografií, tak od původního záměru přecházím na krátké komentáře, které se snažím doplnit fotografiemi. Ve čtvrtek skončil první týden výzkumu, v pátek je volný den.

Sobota 5.5. - Pátek 11.5. Další pracovní týden za námi. Je pátek a máme jako všichni obyvatelé Egypta víkend. Oni ho většinou stráví v mešitě a návštěvami příbuzných a známých. Nás čeká po úmorném týdnu praní prádla, vyčištění fotoaparátů a dalších přístrojů používaných v terénu, kontrola a záloha dat a já mám za úkol shrnout celý týden do pár řádků a připravit několik nových fotografií.
Někteří z nás jsou zde v egyptské Západní poušti již popáté, takže by se dalo říci, že je nemůže nic překvapit, ale ....  opak byl pravdou. Od soboty do úterý šplhaly teploty na slunci přes 40° C, tři láhve vody na osobu byly nezbytností k fungování v terénu a i dělníci z Abúsíru si stěžovali na velké horko. Když jsem v úterý večer v Rashid Restaurant hlásil u šíší změnu atmosferického tlaku, který zákonitě přinese změnu počasí, všichni jsme to radostně uvítali.
Jenže středa ráno dusno, dopoledne se zvedá silný vítr, během 2 hodin se zátahlo a bylo šedivo. Písek ve vzduchu a silný vítr - chamasín - jak zde tomuto jevu říkají (i když v květnu už nebývá). Končíme v terénu o půl hodiny dříve, chvíli hledám cestu z pouště na asfaltovou silnici, protože vyjeté koleje jsou zaváté. Poušť se mění v několika hodinách, stopy v několika minutách.
V Bawitti   je situace stejná, všude prach a jemný písek, obchody zavřené, jak praví pořekadlo doma - ... ani psa by člověk nevyhnal .... , máme jediné přání, vlézt pod sprchu a smýt všechem písek, který máme opravdu všude.  Jenže, aby toho nebylo málo, další nemilá zpráva - mafíš kahraba - tzn. není elektřina a tedy ani voda. Co dělat, dát si studené pivko z lednice v autě, k tomu panáka a skočit do bazénu v areálu našeho hotelu. Voda sice po týdnu nic moc, ale to nám nevadí. Na krátkodobé výpadky kahraby jsme si již zvykli, ale po zprávě, že mezi údolím Nilu (městem Minija) a naší oázou popadalo pár sloupů vysokého napětí nám do smíchu není.
Ještě v noci na čvrtek se podařilo klukům v hotelu sehnat agregát a čerpadlo na vodu může běžet - hambdulilá. Ve čtvrtek je situace na Bír Šovíši stejná, stále silně fouká, ale tu a tam vykoukne slunce, ráno byla na lokalitě pěkná zima a také nám vydatně zapršelo, fotografie. Z pohledu výzkumu den proběhl jak má, podařilo se odkrýt kamennou zeď a objevit další keramiku. O tom, ale pár řádků napíší archeologové. Petr s Adélkou zkoumali velký agúl u vesnice Gharbéja a pár řádků, včetně fotografií naleznete níže.
A ještě k té kahrabě, ve čtvrtek odpoledne opět bylo Bawitti pod proudem, ono by to ani nešlo, meluzíni tak silné hlasy nemají a pokud by je nebylo slyšet široko daleko z ampliónů, tak nevím jak by to dopadlo s navštěvností mešit, kterých je po Bawitti několik ....

Sobota 12.5. - Pátek 18.5.  
Pátek uběhl jako voda, tak je to vždy, když je volný den. V sobotu ráno v 6,00 hod. na sebe vzájemně mžouráme u snídaně, která je tak jednotvárná, jak jen může být. Chleba, teplý fůl (rozvařené fazole s rajčaty a čímsi neidentifikovatelným - egyptské národní jídlo), vajíčko, dva druhy sýra a čaj. Kafe rozpustné egyptské, chutná jako cikorka a nedá se pít,  nezbývá než počkat na Mirka až doveze z Káhiry kvalitní  Nescafé Gold. Jenže snídat se musí, čeká nás Bír Šowíš a celý den v terénu. Máme změnu, expedici navštívil dokumentarista a pedagog FAMU Tomáš Petráň. Takže budeme filmové hvězdy, prý chce natočit netradiční dokument o naší práci. No necháme se překvapit .... Netradiční už je na Tomášovi to, že první den si nechal koupit galábéju (tradiční arabskou košilku) a odložil evropský oděv.
Až do pondělí žádná změna, dělníci kopou další místnosti a začišťují celkovou půdorysnou strukturu objektu. V pondělí končíme o hodinu dříve, reis Ahmed jede s Mirkem a Tomášem do Káhiry, v úterý a ve středu s Jirkou a Martinem dokumentujeme aktuální stav na výzkumu a dělníci mají volno.
Oba dva dny byl v Bír Šovíši božský klid, nikdo nám na výzkumu nehulákal a mohli jsme v klidu pracovat. Jenže klid byl relativní, gafíři (hlídači na výzkumu) zapalují agúl a mlátí do něj větvemi, proč?? Vysvětlují, že v noci se objevili hned dva hadi u jejich stanu, toho menšího utloukli (jak jsem později zjistil při svých chabých znalostech zoologie šlo o zmiji růžkatou)  a nyní pátrají po té druhé, prý dlouhé přes jeden metr (máme jim to věřit, nejsou jako naši rybáři? ale si ano). Smrtelně jedovatý had jehož uštknutí zde v poušti je 100% úmrtí, no sakra. Takže si hlídáme každé šlápnutí a když odcházíme za agúl na naši přírodní toaletu, ostražitost je na místě. Je květen, jsou vysoké teploty a v tomto období hadi v poušti začínají vylézat ze svých úkrytů. Takže máme o zábavu postaráno, když jsem druhý den chtěl vyfotit mrtvého hada, nebyl, příroda si poradila.
Ve čtvrtek práce doma, neboli na hotelu doděláváme dokumentaci, geodetický plán, aktualizuje a kontroluje se databáze nálezů, zálohují se data a probíhá nezbytná údržba techniky. Celý den bylo pěkné vedro, na slunci 45°C, v pokojích o něco méně a tak je práce přerušována spánkem, ostatně ani egypťané nepracují, tak proč my. Večer klasická šíša tufá (vodní dýmka s jablečným tabákem) u Rashida a šaj s nánou (čaj s mátou), skvěle v tomto horku funguje na organismus, jen toho cukru je až moc. Ono pít teplou vodu cca 4,5 litru denně (lékaři by jistě doporučili více) někdy se žaludkem pěkně zamává, tak šaj s nánou přijde vhod. Studená voda není a i kdyby byla, tak je to v tomto vedru nebezpečné pro organismus. Případná  nemoc člena expedice ohrožuje její průběh, kde máme vše načasováno tak, aby se plánované práce uskutečnily v plném rozsahu. Je osobní odpovědností každého neriskovat se zdravím a dělat vše proto, aby každé ráno v 6,30 hod. byl ready  u auta a schopen vyrazit do terénu.
V pátek nás čeká volný den, z Káhiry přijede Mirek s reisem a v sobotu začínáme 4 týden výzkumu, ještě že se nám pobyt překlopil do druhé poloviny, il-Hamdu li-LLá.  A také jsem doplnil pár fotografií, alespoň to co dovolilo telefonické spojení Bawitti - Cairo.

Sobota 19.5. - Pátek 25.5.  

V sobotu ráno bylo nezvykle větrno. Při cestě do El Hajézu byl na silnici nafoukaný písek a nesvědčí o stálém počasí. Další chamasín, vítr zesílil a ovzduší bylo plné jemného písku a prachu. I přesto práce na Bír Šovíši pokračovali a a cesta zpět se změnila na hru Hádej, kde je silnice?  Martin to však zvládnul na jedničku a všechny dovezl v pořádku na hotel. Na rozdíl od předminulého týdne elktřina fungovala, tak sprcha a studené pivko potěšily. Já jsem v sobotu v podvečer odjel do Káhiry, bylo potřeba naskenovat kresebnou dokumentaci, zálohovat data a také doplnit internetové stránky. Petr Pokorný mi zanechal CD s podklady pro stránky a na adrese http://westerndesert.geolab.cz/en/flora.html najdete výsledek - Electronic flora of Egyptian Western Desert – Bahariya Oasis and its nearest surroundings. Zatím provizorní, s ohledem na připojení jsem musel fotografie zmenšit a ani s designem jsem si nedělal hlavu, ale základ je hotov.
Také jsem doplnil naše významné donátory na stránce sponzoři a na stránce aktualit naleznete odkaz na filmový dokument -  Egyptské Pompeje, který byl vysílán v loni v říjnu u příležitosti životního jubilea pana prof. Miroslava Vernera.
Ve čtvrtek nad ránem jsem na letišti vyzvedl fotografa Martina Frouze a vydali jsme se zpět do Bawitti. Stihli jsme snídani v 7 hodin a následoval přesun do muzea, kde začalo  fotografování nálezů. Na dokumentaci čeká více než 200 položek ale Martin je profesionál a i v naprosto nevhodných podmínkách pro práci těch položek stihnul v prvním dnu přes 40.
Pátek volný den, no spíše relativně volný. Já s oběma Martiny vyrážím v 6,00 hod. na východ slunce do Bír Šovíše (foto níže v katalogu) a Mirek se zbytkem a průvodcem Sámím jedou k oáze Farafra na neolitickou lokalitu. Zbytek pátku každý využívání k odpočinku a relaxaci před posledním týdnem výzkumu v poušti.
 Sobota 26.5. - Čtvrtek 31.5.  

Zítra začíná poslední týden výzkumu v terénu. Přáním nás všech je dodělat všechny úkoly, které nás ještě čekají ve zdraví, klidu a pohodě, nešlápnout na hada a šťastně se vrátit posledního května do Káhiry - in šálla.
Poslední týden byl ve znamení ukončení terénního výzkumu na Bír Šovíši, v sobotu se připravoval převoz nálezů do muzea v Bawitti, kde se většina nalezených archeologických předmětů fotografovala, to měl na starosti Martin Frouz a kol. Na třetí pokus se podařilo Mirkovi získat povolení na přejezd pouště ze Síwi do Bahréje. Proč to nejde i opačně ví jen egyptská policie a vojsko. Ale tento přejezd jsme plánovali od začátku výzkumu Západní pouště a tak se nedá nic dělat. V neděli brzo ráno jsme se Mirek, já a náš beduínský průvodce Sámí vydali na 1 100 km dlouhou cestu do Káhiry, Alexandrie, Marsa Matrúh a oázy Síwa. Dvanáct hodin v autě se zastávkou v přímořském městě Marsa Matrúh a  po šesté večer jsme dorazili do hotelu Palm Trees v Síwě. Ještě že naše Toyota má ledničku, chlazené pivko přišlo vhod. Druhý den jsme s Mirkem projeli archeologické lokality, povinné fotografování a měření tras pomocí GPS. Sámí zatím absolvoval vyřizování povolení k přejezdu. Celkem pět papírů, razítek a podpisů. Klasická arabská byrokracie, jako bychom ji neměli dost z domova. A když nám večer u šíší a čaje sdělil, že chybí poslední povolení, od tajné policie, nálada spadla na bod mrazu. Prý máme ještě před odjezdem navštívit kancelář dané instituce, aby se přesvědčili, že opravdu odjíždíme. Doufáme, že vše klapne a po šesté hodině ranní vyrazíme na cca 400 km přejezd.
Samozřejmě, že nás v šest ráno nikdo nečekal, Sámí mlátil do železných vrat a konečně po půl hodině vylezl rozespalý policajt, podepsal příslušný dokument a mohli jsme vyrazit, sláva.
Počasí nic moc, silný vítr, špatná viditelnost, ale představa, že pojedeme po silnici zpět před jeden tisíc kilometrů nás hnala vpřed. Po cestě máme vytipovány 4 lokality a ty chceme vidět, Sámí nás přesvědčuje, že to nebude problém, ale po letech strávených v Egyptě již víme, že problémy nastanou.
První lokalita El-Areg Oasis nás o tom přesvědčuje. V těžkém terénu jen stěží hledáme cestu, ale po hodině pojíždění pouští máme štěstí, před námi se otevírá pohled na rozsáhlé údolí se strmými okraji, ještě sjezd a cca 3 km k hrobkám, které jsou vytesány ve skalách. Ihned z nás padá únava a zklamání, a vyrážíme na průzkum. Komplex skalních hrobek je rozsáhlý, ale daří se najít jednu, která ukrývá zbytek nepravých dveří, kresby a kartuš. Mirek neskrývá nadšení, fotí a fotí, sice to není jeho oblíbená stará říše, ale to vůbec nevadí. Čte jméno majitele a pomocí literatury prý dokáže majitele i časově zařadit.
Na trase  máme před sebou Bahrein Oasis, Nuweimisa Oasis a Sitra Oasis. Ty již nalézáme bez větších problémů, opět skalní hrobky, samozřejmě vykradené, ale to nic nemění na radosti z jejich nálezu. Za poslední oázou nás čeká 250 km po pouštní pistě a částečně i po asfaltové silnici. Tu zde budují již několik let, je vždy udělán úsek několika kilometrů a ten se poté ztrácí v poušti na staré cestě, někdy i ta chybí, ale Sámí je zkušený řidič a tak po třech hodinách brzdíme u posledního check pointu na hraně escarpmentu nad oázou Baharíja. Menší slovní kolize s vojenským úředníkem nás už nemůže rozházet, po pěti  kilometrech jsme v Bawitti. Unaveni, ale šťastni, máme to za sebou. Už se těšíme na sprchu a dobrou večeři v hotelu.
Zatímco jsme byli tři dny na cestách, ostatní pilně pracovali. Martin v terénu kreslil keramiku, druhý Martin v muzeu fotografoval a Jirka s markem mu pomáhali. Pořádek musí být, vybrané předměty, které půjdou do muzea se musí nakreslit, popsat a nafotit. Ve středu spolu s Mirkem dokumentujeme výzkum na Gard El-Abjad, Martin kreslí na Bír Šovíši a zbytek teamu je v muzeu. odpoledne nás čekala hafla u šejcha Ašeriho, to znamená hory jídla a pití (nealkoholického samozřejmě, pečené hovězí maso se Sprite je ideální kombinace, ale co se dá dělat, je to povinnost).
A to večer další večeře s inspektorem, ja salam, takže když jsme dosedli u Rashida na poslední šíšu a šaj, nebylo nikomu z nás moc do řeči, arabská pohostinnost je prostě arabská pohostinnost.
Čtvrtek, poslední den expedice, já s Martinem odjíždíme brzy ráno na Bír Šovíš, ranní světlo je pro fotografa prý nejvhodnější, do poledne jsme zpět. To nás už netrpělivě čekají ostatní, podařilo se bez větších problémů uzavřít i administrativně expedici, tzn. odevzdat report, uklidit a zapečetit nálezy a doplnit register book. jak to vypadá, obě strany jsou spokojeny a můžeme vyrazit směr Cairo. Je čtvrtek, začíná víkend a podle toho vypadají silnice před i v Káhiře. Zahma, neboli zácpa, po hodině cesty přes Cairo jsme u brány ambasády a tedy doma. Vybalit materiál a uložit jej do skladu už je hračka, večer jsme skončili v Oáze, shoda náhod, tady na ambasádě to je místní klub. Takže pivko, klasická šíša a brzo spát, máme toho všichni jako buchet.
Co nás čeká? Zpracovat dokumentaci, psát report, články, také práce s dokumentaristou nad filmem, atd. Není toho málo, budeme pokračovat několik týdnů doma, ale ta podstatná část je šťastně za námi a to je podstatné.
Časem umístím na tyto stránky další informace, dokumentaci, fotky. Pokud výše uvedené vás zaujalo, navštivte stránky za pár týdnů, nebudete litovat.

A o nás čeká v dalším roce? Expedice Gilf El-Kebír 2008, z vyprávění beduínů víme, že to nebude procházka, ale už se těšíme. Tak držte palce, ať se nám podaří expedici realizovat.

Fotografie a krátké komentáře

Archeologický výzkum - 1. část

Archeologický výzkum lokality Bír el-Šovíš pokračuje odkryvem části jednoho z pozůstatků osídlení pozdní doby římské. Pravděpodobně rozsáhlého hospodářského venkovského areálu, který zaniká někdy kolem poloviny 5. stol. našeho letopočtu. Výzkum se zatím soustředí na odkryv a dokumentaci zaniklých struktur domu a sondáží se pokouší odpovědět na otázku jaký byl jeho chronologický vývoj. Zatím můžeme doložit přítomnost křesťanské komunity nejen v oáze, ale přímo v Bír el-Šovíši a v tomto domě. Známe také jméno pravděpodobného vlastníka domu. Další informace nepochybně přinese rozbor textů na několika desítkách ostrak, svého druhu hospodářských "listin", které se již podařilo nalézt.
První odhalená zdiva Začátek výzkumu
Pravděpodobně symbol Ukřižovaného Dokumentace prvních nálezů
Miska s křesťanským symbolem Keramická nádoba in situ

 
Nejzajímavější nález - basaltová soška Římská lampa se jménem APOLLOS VV
Keramický guttus v níce Nápisy na keramice, tzv. ostraka
Archeologický výzkum - 2. část

Archeologický odkryv části zaniklého sídliště v Bír el-Šovíši v současné době vrcholí! Podařilo se již prakticky odkrýt půdorys více než 30ti místnosti centrální části pravděpodobně většího hospodářského areálu. Víme nade vší pochybnost, že tato stavba byla minimálně třípodlažní, vystavěná z nepálených cihel. Trámové stropy zčásti nesly zesílené zdi upomínající na klenební náběhy. V jedné z místností výkop dosáhl již téměř 4 metrové hloubky a stále ještě se výškově nacházíme někde v polovině přízemí.
Další sonda, položená k vnější obvodové zdi v západní části objektu, odhalila obezdění této části zdi velmi efektní kamennou zdí upomínající na fortifikační prvky té doby. O konečné interpretaci objektu tak dosud zdaleka není rozhodnuto…
Aby interpretace i konečné datování mohlo být co nejpřesnější, probíhá důkladná dokumentace nejen odhalených zdiv, ale také získaného archeologického materiálu. Kromě tisíců zlomků keramiky je to např. několik desítek celých nádob, téměř padesát olejových lamp, k padesátce bronzových mincí, desítky ostrak (keramických zlomků popsaných texty převážně z hospodářskou tematikou), sošek a podobně. Probíhá základní čištění a stabilizace nalezených bronzových artefaktů tak, aby přetrvaly do zásahu konzervátora. Fotografie, film a kvalitní kresba umožní i v Čechách kvalitní interpretaci nálezů, které zůstanou uloženy v muzeu oázy Bahreja v městě Bawitti. Úkolů pro zbytek expedice, kromě dokončení vlastních terénních prací, je tak ještě mnoho.
 

Hromy, občasný déšť, oblaka prachu a silný vítr, to byla realita výzkumu 9. a 10.5.

Místnost č. 11 během výzkumu, hloubka 4 metry

Rychlost s jakou motyky dělníků vynášejí na světlo archeologické nálezy je veliká ...

Jedna z drobných bronzových mincí před vyčištěním (rozpoznáte hlavu panovníka?)

Obezdění obvodové zdi objektu kamennou plentou

Průchod mezi místností č. 8, chodbou č. 6 a místností č. 1

Slunce a vedro ... ...vítr, déšť a zima

Botanický průzkum oázy - 1. část - nahoru
V Západní poušti právě nastaly vhodné podmínky k botanickému průzkumu. Stav vegetace odpovídá středoevropskému pozdnímu jaru, soudě alespoň podle kvetení rostlin, které se vyskytují i u nás. Na drobných políčkách kolem vesnic právě probíhá první sklizeň pšenice. Herbicidy jsou tu věc neznámá, a tak zde roste více plevelů než požadované plodiny. Ideální situace pro nás. K dnešnímu dni jsme v oáze Baharyia zdokumentovali celkem 114 rostlinných druhů, v naprosté většině právě plevelů obdělávaných a zavlažovaných míst. Zkoumáme jejich rozšíření a ekologii. Postupně připravujeme fotografický atlas místní flóry a všech důležitých biotopů. Brzy začneme pořizovat pracovní herbář význačných a problematických druhů. Náš průzkum má význam pro poznání minulosti i budoucnosti oázy. Znalost současného rozšíření a ekologie jednotlivých rostlinných druhů je nezbytnou podmínkou pro interpretaci rostlinných zbytků nalezených na archeologických lokalitách. Dokumentace současného stavu oázy může mít v budoucnu význam i pro hodnocení změn v souvislosti s hrozící environmentální krizí.
 
Místní obyvatelé pečlivě obdělávají drobná políčka, která jsou zcela závislá na zavlažování minerálně bohatou vodou z hlubokých studní. Zemědělská půda se tím zasoluje a po čase tak může být nenávratně ztracena. Lokalita Tabla Amún. Průzkum mokřadní vegetace na slaniskách v okolí vysychajícího jezera.
Ne všechny místní druhy rostlin jsou pro nás exotické. Uprostřed stinných datlových sadů například roste drchnička rolní (Anagalis arvensis), kterou znají naši zahrádkáři jako úporný plevel. Vegetační pahrbky – agúly jsou s největší pravděpodobností pozůstatkem kulturní krajiny z doby římské. V druhé polovině expedičního pobytu se chystáme zaměřit na ověřování této hypotézy.
Pavoukovec Solifuga
Slané jezero u vesnice El-Ríz



Botanický průzkum oázy a výzkum agúlů - 2. část - nahoru

K dnešnímu dni jsme v oáze Baharyia zaznamenali celkem 137 rostlinných druhů. Domníváme se, že jsme tak v základních rysech obsáhli celkovou druhovou bohatost této pouštní oázy, snad až na druhy, které rostou brzo na jaře, a v pokročilejší vegetační sezóně po nich nezůstanou stopy. Již máme určitou představu o rozšíření a ekologii jednotlivých rostlin. Z nejvýznačnějších a problematických druhů jsme založili pracovní herbář. Shromáždili jsme mnoho fotografií pro atlas biotopů a rostlin - „fotoherbář“, který se na těchto internetových stránkách časem objeví.
Během uplynulého týdne jsme se věnovali výzkumu vegetačních pahrbků – agúlů. Zaměřili jsme se na ověřování hypotézy o jejich vysokém stáří a vztahu k zaniklé kulturní krajině z doby římské. Ve dvou případech se nám uvnitř těchto útvarů podařilo nalézt dávná ohniště, v jednom agúlu i celý spálený horizont. Pod jedním vegetačním pahrbkem jsme objevili starou půdu a ve vrstvě vátého písku těsně nad ní drobné uhlíky. Souvrství, kterými jsou agúly tvořeny, obsahují kromě ohnišť a požárových vrstev i polorozložený organický detritus, kosti domácích zvířat a úlomky keramiky.
 

Návrat z botanické exkurze se šestimetrovým exemplářem rákosu
(Phragmites australis subsp. altissimus).

 

 Podélný řez plodem Calotropis procera. Velikost asi 10 cm.
Tento jedovatý keř má použití v místní lidové medicíně.
Jeho bílý latex prý může způsobit slepotu, pokud se při neopatrném
zacházení dostane do očí.

Pokud keře na vrcholcích vegetačních pahrbků zahynou, podléhají tyto útvary postupnému zániku. Eroze tak odhalí jejich vnitřní strukturu.

Ohniště, odhalené uvnitř jednoho z agúlů, obsahuje spálené dřevo, větvičky tamaryšku a datlové pecky. Je to ideální materiál k radiokarbonovému datování.

V jedné z keramických nádob nalezených při výzkumu římského domu v lokalitě Bír El Šovíš se dochoval původní obsah. Pylová analýza a chemické rozbory snad pomohou odhalit, o jakou potravinu se jednalo.

Pouštní gekon.

 


Geodetické měření na výzkumu a mapování

Součástí archeologického výzkumu je tvorba podrobné dokumentace nalezených archeologických artefaktů a objektů. Při našem výzkumu je práce geodeta rozdělena na dvě základní úlohy. První je mapování oblasti oázy El-Hajéz, protože mapové podklady dané oblasti jsou pouze v malém měřítku, více v kapitole geoinformatika. Druhou úlohou je detailní dokumentace zkoumaného archeologického objektu. Ta se provádí ve spolupráci s archeology vytyčením sítě bodů v rámci objektu a postupným zaměřováním lomových bodů, měřením výšek a lokalizací důležitých nálezů. Pro mapování používáme GPS přijímač TRIMBLE Geoo XT a pro geodetická měření totální stanici LEICA 307 TRC.
 
GPS přijímač TRIMBLE a notebook IBM v terénu Totální stanice Leica 307 TCR
 
Příprava na geodetické zaměření výzkumu  

Další fotografie z expedice - nahoru
 
Večerní siesta u šíši a šaje v Restaurantu Rashid Toyota až po břicho v bahně, i to se může v poušti stát ........
Na výletě v Bílé poušti - poznáte Martinu Kociánovou? Bez komentáře - Sahara Béda neboli Bílá poušť
Cesta pouští - není nad trochu zvýšený adrenalin Sám v neskutečném bílém světě
Nový den Ráno po bivaku v poušti
Dokumentarista Tomáš Petráň při práci - leze další nádoba Oběd se podává v pravém beduínském stanu ve společnosti našich felláhů
Zmije růžkatá omráčená hlídači na výzkumu, foto začínající herpetolog Martin Tomášek Východ slunce nad Gebel Bír Šovíš
   

Členové expedice

 
Miroslav Bárta - vedoucí projektu - Český egyptologický ústav FF UK Praha Martin Tomášek - Archeologický ústav AV ČR v.v.i.
Jiří Musil - Ústav pro klasickou archeologii FF UK v Praze Vladimír Brůna - Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E.Purkyně v Ústí nad Labem
Adélka Pokorná Petr Pokorný - Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i.
Mufatiš Alál - inspektor památkové správy a náš dozor na výzkumu Reis Ahmed el Keréti
Marek Dospěl - student archeologie a egyptologie Martin Frouz - fotograf National Geographic Česko

nahoru