Přehled aktivit za období 2003 - 2005
Český egyptologický ústav UK se k
výzkumům v Západní poušti připojil v roce 2003. V letech 2003–2005 se mu
podařilo zajistit finanční prostředky ze soukromých českých zdrojů (firma UNIS)
a vyslat do dosud v podstatě neprobádané oázy El-Héz tři vědecké expedice.
Činnost jeho multidisciplinárního týmu přinesla nové poznatky, které poodhalují
dávnou historii této oblasti a potvrzují, že oáza El-Héz byla v prehistorické
i historické době významným a svébytným regionem, v němž se uchovaly unikátní
prameny nepostradatelné pro poznání minulosti severovýchodní části afrického
kontinentu -
fotogalerie.
První etapa stávajícího českého projektu byla plánována na dobu 3 let
(2003–2005). Jejím základním cílem bylo vypracování detailní archeologické mapy
oázy El-Héz s hlavními lokalitami a dále s popisem jejich charakteru,
archeologického potenciálu, stavu zachování, struktury a vztahu těchto památek
ke starověké krajině.
V rámci prvních tří expedic proběhla prospekce a mapování archeologických a
ekologických pramenů celé rozsáhlé oblasti (o rozloze cca 30 x 20 km) a sondážní
práce menšího rozsahu. Činnost spočívala v dokumentaci a detailním zaměřování
všech památek do archeologické mapy celé oblasti. Průzkum prehistorických a
historických lokalit byl prováděl systematicky v oblastech Bír el-Šovíš, Umm el-Ochbain,
Gard el-Šejch, Ain el-Ezza, Mannsaf, Ain Umm Chabata, Kasr Masúda, Tabla Amun,
Gard el-Abjad a El-Ríz. Orientační průzkum byl zaměřen na Gebel Mitteli Radván,
oblast pyramidových hor a skalní úbočí lemující a vymezující vlastní plochu
oázy. Specifickou oblast zkoumání tvořily plaje na úrovni bazální plošiny, tedy
nízko položená místa s vhodnými podmínkami pro pravěké osídlení (obrázek 1),
a nejvyšší polohy stolových hor a eskarpmentů (okrajů oázy tvořených výše
položenou Západní pouští), kde se vyskytovaly kamenné výchozy vhodné pro výrobu
nástrojů.
|
|
Během mapování oblasti byly používány
následující mapové podklady:
Mapa Egypta 1:500 000, Sheet 4, Baharia Oasis, (vložit mapu oázy Bahríja)
Mapa Egypta 1:250 000, Sheet 4-D, Baharia Oasis, (vložit mapu oázy Bahríja)
General Geological Map 1:2 000 000.
Využity byly i nejmodernější metody dálkového průzkumu země (satelitní
snímkování).
Během průzkumu byla mapována sídliště a pokud možno i jejich struktura,
pohřebiště a významné hrobky, doprovodná zavlažovací zařízení a zemědělské
plochy (v těchto případech šlo zejména o stará pole, zahrady a zavlažovací
systémy, tzv. manaváry, vybudované za účelem zajištění dostatečných vodních
zdrojů z občasných dešťových srážek pro lokální hospodářství). Zaměřována byla
též vyschlá dna pravěkých jezer, výchozy suroviny k výrobě kamenných nástrojů a
strategické body v krajině, v jejichž blízkosti se daly předpokládat doklady
lidské činnosti.
Vzhledem k tomu, že již na začátku projektu začalo být zřejmé, že stávající
mapové podklady byly k detailnímu mapování archeologických objektů a jejich
následné analýze nevhodné, sledovaly se v průběhu mapovacích prací vedle
archeologických objektů i tzv. doplňující prvky, které jsou nezbytné pro
doplnění topografie kulturní krajiny. Jednalo se o tzv. základní topografické
objekty: hlavní cesty spojující lokality a osídlení (asfaltové cesty a pouštní
pisty), současné osídlení a hranice vegetace, vodní plochy, studny a úpatí a
vrcholky kopců, pokud se vztahovaly k archeologickému plánu. Ve většině případů
je totiž zřejmé, že tyto prvky hrají prvořadou roli v porozumění a interpretaci
zaniklých sídlišť, pohřebišť a ploch určených k zemědělské produkci. Není zřejmě
náhodou, že například většina osídlení z Římské doby se vyskytovala v oblastech
obydlených i v současné době.
Mapování objektů viditelných na povrchu bylo prováděno během pochůzek v terénu (obrázek
2). Všechny viditelné památky byly zaměřeny přístrojem GPS GeoExplorer 3
Trimble. Databáze z těchto měření byly zpracovávány programem GPS Pathfinder
Office 2.7. V další etapě analýzy byla data importována do programu Arc GIS 8.2.
Tento software umožnil kombinaci grafických výstupů, tzv. atributů, a
fotografické databáze a vznikl topografický layout.
|
Obrázek 2 - egyptolog prof. M. Verner, geoinformatik ing. Vl. Brůna a reis Ahmed el-Keréti při dokumentace ústí jedné ze šachet manavárů |
Průzkum uskutečněný v rámci 1. etapy výzkumu oázy El-Héz stanovil základní
posloupnost pravěkého osídlení regionu počínaje acheuléenem přes střední
paleolit, v regionu bohatě zastoupený, až po epipaleolit/neolit (region byl tedy
oproti očekávání využíván již v době před 500.000 lety). Struktura starších fází
prehistorického osídlení, jmenovitě středního paleolitu, byla zkoumána
důkladněji. Pro období středního paleolitu byly v oblasti El-Héz vymezeny
následující typy lokalit: kumulativní sídliště poblíž plají (obrázek 3 a 4),
specializované dílny při výchozech rohovců na plošinách eskarpmentů, nebo
častěji kvarcitových příkrovech na vrcholech jednotlivých hor a horských
hřebenů, a epizodické lokality, interpretované jako strategická lovecká
stanoviště. Vedle uvedených tří typů lokalit byly dále zdokumentovány izolované
artefakty středopaleolitického charakteru rozptýlené na bazální plošině,
terasách a svahovinách.
|
Obrázek 3 - pozůstatky pravěkého
jezera s charakteristickými jardangy na lokalitě Mannsaf |
|
Obrázek 4 - nálezy kamenné industrie datované do středního paleolitu z lokality Mannsaf |
Za jeden z nejvýznamnějších úspěchů 1. etapy projektu je možné považovat vůbec
první zachycení horizontu Staré říše (asi 2686–2125 př. Kr.) v této vzdálené a
ve srovnání s ostatními oázami Západní pouště poměrně nevýznamné oblasti (obrázek
5). Dosud nejstarší památky z historické doby v tomto regionu pochází až z
doby Nové říše z oázy Bahríja – jedná se o hrobku Amenhotepa Huje vysekanou ve
skalním útesu a některé další hrobky na pohřebišti Káret Hilwa při jižním vstupu
do Bavíti. Objev lokality datované do Staré říše významně doplňuje dosavadní
známou historii oázy a nutně si vyžádá nové posouzení významu oblasti a
přehodnocení dosavadních názorů na hydroklimatické podmínky v této části
egyptské Západní pouště a vztahů a kontaktů mezi nilským údolím a severními
oázami ve starších fázích historického období.
|
|
V průběhu mapovacích a sondážních prací v letech 2003–2004 zřetelně vyplynul
závěr, že území oázy zkoumané českou expedicí bylo v pozdějších fázích
historické doby rozděleno mezi několik velkých osídlení, resp. koncentrací
zemědělských statků, kterým dominuje lokalita Bír el-Šovíš, interpretovaná jako
hospodářské a řemeslné centrum, el-Ríz, který byl nejspíše správním a vojenským
centrem celé oblasti, a Ain Umm Chabata, která spolu s dalšími lokalitami
představuje zemědělské zázemí výše uvedených center (obrázek 6). Všechny
tyto lokality spadají do Římské doby, do 2.–4. stol. po Kr., kdy osídlení oázy
dosáhlo demografického vrcholu. Tento závěr je podporován nejen vlastní
velikostí jednotlivých osídlených ploch, přilehlých pohřebišť a polí v okolí
osídlení, ale i rozlohou přilehlých zavlažovacích systémů (tzv. manavárů) a
zemědělskými plochami. Hustá sídelní struktura se svým širokým ekonomickým
zázemím a unikátním systémem podzemních přivaděčů vody byla součástí
ekonomického zázemí obrovského pevnostního systému chránícího jižní hranici
Impéria.
|
|
Od sezóny 2004 byly mapovací aktivity doprovázeny menšími archeologickými a
sondážními pracemi, které měly za cíl blíže specifikovat archeologický potenciál
jednotlivých oblastí. Výzkumy se soustředily na lokality Ain Umm Chabata, kde
byly odkryty pozůstatky velkého domu – obytné budovy s menšími skladovými
prostorami – a vinného lisu, na lokalitu El-Ríz a Bír el-Šovíš, kde byly
prozkoumány kultovní stavby a chodbová hrobka s pozůstatky asi 30 jedinců, na
jejíž archeologický výzkum navázalo antropologické zhodnocení získaného
materiálu, dále vybrané šachty v okolních manavárech, několik velkých struktur
sídelního charakteru (obrázek 7) a baterie vertikálních keramických pecí
(obrázek 8). Z lokality Bír el-Šovíš pocházejí také vůbec první písemné
památky. Jedná se o texty psané kurzívní řečtinou na keramických střepech, tzv.
ostrakách, které mají s největší pravděpodobností hospodářský charakter (obrázek
9). V současné době se pracuje na jejich překladu.
|
|
|
|
|
|
Český tým při své práci věnoval i pozornost soudobému životu v této odlehlé
oblasti (obrázek 10). Její současné obyvatelstvo tvoří obyvatelé jižnější
oázy Charga, kteří sem při hledání nových vodních zdrojů dorazili přibližně před
150 lety. Tito lidé odvozují svůj původ od kočovných libyjských kmenů a dodnes
není těžké najít ženy, které se zdobí typickými beduínskými šperky a nosí
tetování. Celkem zde v ne více než tuctu malých vesniček žije asi 7 000
obyvatel, z nichž většina pracuje v Bavíti. Mezi zajímavosti patří například i
to, že tato populace je zásadně monogamní (každý muž má pouze jednu ženu).
|
|
Dosavadní expedice využívaly mezioborovou
spolupráci a kromě egyptologie a archeologie tvořily důležitou součást expedic i
obory geoinformatiky, antropologie a genetiky. Odborné složení týmu jednotlivých
expedic vždy vycházelo z vědeckých úkolů stanovených pro konkrétní expedici.
Nezbytným průvodcem jednotlivých expedic byl reis (předák) Ahmad el-Keréti (obrázek
11), původem z hornoegyptského Kuftu. Při průzkumu krajiny a výzkumu památek
expedici doprovázel přidělený inspektor Egyptské památkové péče a dále místní
velitel hlídačů památek jménem Ašeri (obrázek 12), jehož znalosti terénu
se uplatnily při mapování všech známých míst v oáze.
|
|
|
|
Projekt českého výzkumu egyptské Západní pouště od svého počátku v roce 2003
poutal velkou pozornost médií – kromě novin a časopisů též rozhlasu a televize.
Užší spolupráce byla navázána především s časopisem
National Geographic Česká Republika, jenž vydal podrobnější článek věnovaný
práci českého týmu v oáze El-Hajez (září 2004) a projekt soustavně sledoval.
Činnost multidisciplinárního týmu Českého egyptologického ústavu FF UK v Praze
přinesla významné nové poznatky o formách kulturních adaptací a vývoji
starověkých ekonomik v prostředí zhoršujícího se přírodního prostředí ve
starověku. Zásadního významu jsou i poznatky týkající se uplatňovaných strategií
zacházení s nedostatkovými vodními zdroji ve starověku, které mohou mít značný
význam i v moderní době. Získáním koncese na výzkum této oázy a dosavadními
výsledky projektu se českému týmu podařilo rychle se zapojit do mezinárodní
spolupráce při výzkumu východní Sahary a zachytit nový, velmi dynamicky se
rozvíjející trend v egyptské a světové archeologii.
Zprávy z expedic (2003–2005)
Průzkum oázy El-Héz, 1. sezóna (28. 2. – 25. 3. 2003) –
česky,
anglicky
Průzkum oázy El-Héz, 2. sezóna (6. 3. – 31. 3. 2004) –
česky,
anglicky
Průzkum oázy El-Héz, 3. sezóna (6. 11. – 22. 11. 2005) – česky, anglicky
Výstupy z 1. etapy projektu (2003–2005)
- Bárta, M., „Expedice Unis v egyptské Západní poušti (on-line reportáž)“,
National Geographic Česká republika (2004):
http://www.national-geographic.cz/detail.asp?id=503.
- Bárta, M., „Výzkumy v egyptské Západní poušti. El-Hajez“, in Mynářová, J. (ed.),
PES. Pražské egyptologické studie 5, Praha 2006:
http://pes.ff.cuni.cz/pdf/pes5_barta.pdf.
- Bárta, M., Brůna, Vl., Svoboda, J., Verner, M., „Průzkum oázy El-Hajez, oáza
Baharíja,“ in Mynářová, J. (ed.), PES. Pražské egyptologické studie 2, Praha
2003: 24–33.
- Bárta, M., Brůna, Vl., Svoboda, J. A.,Verner, M., „El-Hayez, Baharia Oasis,
Egypt. 1st survey report by the Czech Institute of Egyptology“, Přehled výzkumů
44 (2003): 11–16.
- Bárta, M., „Report on the first season in El-Hayez, Western Desert Egypt“,
Annales du Service des Antiquités de l´Égypte (2004): 179–186.
- Bárta, M., Brůna, Vl., Musil, J., Svoboda, J., Verner, M., „El-Hayez, Bahariya
oasis, Egypt. 2nd survey report by the Czech Institute of Egyptology,“ Přehled
výzkumů 45 (2004): 11–16.
- Bárta, M., Brůna, Vl., Černý, V., Musil, J., Svoboda, J., Verner, M., „Průzkum
oázy El-Haiez, oáza Baharíja, sezóna 2004“, in Mynářová, J. (ed.), PES. Pražské
egyptologické studie 3, Praha 2004: 183–202.
- Svoboda, J., „The Middle Paleolithic of Southern Bahariya, Western Desert,
Egypt“, Anthropologie 42 (2004): 227–241.
- Svoboda, J., “Egypt před faraony,” Vesmír 84 (2005), č. 2: 79–84.
- Svoboda, J., „Prehistory of Southern Bahariya Oasis, Western Desert, Egypt. An
Outline“, připraveno do tisku.